Nárůst teploty je velmi důležitým ukazatelem výkonu motorových produktů a úroveň nárůstu teploty motoru je určena teplotou každé části motoru a podmínkami prostředí.
Z úhlu měření je měření teploty statorové části relativně přímé, zatímco měření teploty rotorové části bývá nepřímé. Nicméně bez ohledu na to, jak je měření provedeno, se relativní kvalitativní vztah mezi těmito dvěma teplotami příliš nezmění.
Z principu práce motoru je zřejmé, že motor má v podstatě tři aktivní místa, a to vinutí statoru, vodič rotoru a ložiskový systém. Pokud se jedná o vinutý rotor, pak je zde sběrný kroužek nebo uhlíkový kartáč.
Z hlediska analýzy přenosu tepla je teplota každého horkého místa odlišná a je nutné dosáhnout teplotní rovnováhy v relativním smyslu každé části prostřednictvím vedení tepla a sálání, tj. každá část má relativně konstantní teplotu.
U statorových a rotorových částí motoru může být teplo statoru přímo vyzařováno skrz plášť a pokud je teplota rotoru relativně nízká, může také účinně absorbovat teplo statorové části. Proto může být nutné komplexně vyhodnotit teplotu statorové a rotorové části z hlediska velikosti jejich vlastního tepla.
Pokud se statorová část motoru silně zahřívá a těleso rotoru se zahřívá méně (například u motorů s permanentními magnety), teplo statoru se přenáší jednak do okolního prostředí, ale také do ostatních částí ve vnitřní dutině. S vysokou pravděpodobností nebude teplota rotoru vyšší než teplota statoru. Pokud se rotorová část motoru silně zahřívá, z analýzy fyzického rozložení obou částí vyplývá, že teplo vyzařované rotorem musí být kontinuálně rozváděno mezi statorem a ostatními částmi. Tělo statoru je zároveň topným tělesem a jako hlavní chladicí řetězec tepla rotoru přijímá teplo i statorová část, která se zároveň chladí skrz pouzdro. Tendence teploty rotoru je vyšší než teplota statoru je větší.
Čas zveřejnění: 8. dubna 2024